Ovládání padáku

To znamená, že i při ovládání rychlosti dopředného pohybu napodobujeme letadlo v letu; klapky křídel nahrazujeme stahováním odtokových hran tahem za řídicí šňůry.

Základní režimy klouzání

Plné klouzání

Let padáku při úplném uvolnění (tzv. „vypuštění“) řídících šňůr. Při tomto režimu má padák nejvyšší dopřednou rychlost - cca 12 m/s, a proto ho používáme v případě potřeby většího horizontálního přemístění.

Poloviční klouzání

Padák letí při stažení řídících uzdiček do úrovně ramen. V tomto režimu je dopředná rychlost poloviční a používáme ho při přesnějším vedení padáku na cíl, kdy povolením nebo přitažením řídících šňůr plynule regulujeme dopřednou rychlost padáku.

Plné brzdění

Stažením řídicích uzdiček do úrovně pasu dosáhneme úplného zastavení dopředného pohybu padáku. Tento režim používáme většinou v závěrečné fázi přistání a při seskocích na přesnost přistání.

Přebrzdění

K tomuto stavu dojde při úplném stažení řídících kolíků. Je to stav, kdy vrchlík přepadává dozadu po odtokové hraně, přestává mít svoje aerodynamické vlastnosti a stává se neovladatelným. Prudce se zvyšuje pádová rychlost se současným klouzáním dozadu. V případě dostatečné výšky pomalým povolením řídicích šňůr uvedeme padák opět do režimu klouzavého letu. Nebezpečný je tento stav při předčasném a přehnaném zabrzdění v závěrečné fázi přistání.

Základní režimy zatáčení

Zatáčení při plném klouzání

Stažením pravé, nebo levé řídicí šňůry v režimu plného klouzání vytáčíme zatáčku na velkém poloměru - tohoto způsobu užíváme při hrubém manévrováním nebo při vícenásobné otáčce – „spirále“, kterou využíváme na tzv. „utrácení“ výšky.

Zatáčení při polovičním brzdění

V režimu polovičního brzdění (madla u ramen) dotáhneme řídící šňůru na příslušné straně. Je to nejpoužívanější druh otáčení, protože samotná otáčka je o poměrně malém poloměru. Je rychlá, a tím umožňuje přesnější navádění padáku na cíl.

Zatáčení při zabrzdění

Dosáhneme toho „přetažením“ příslušného řídícího kolíku v režimu plného brzdění. (Jde vlastně o couvání „přetažené“ strany vrchlíku). Takové otáčení používáme jen v závěrečné fázi přiblížení při seskocích na přesnost přistání.

Další varianty

Samozřejmě jsou možné další varianty zatáčení (místo stahování je možné staženou řídicí šňůru na opačné straně povolovat, kombinace stahování a povolování řídicích šňůr), ovšem toto jsou již režimy letu, jichž se dosahuje dlouhodobým cvikem, citem pro padák a jemnou koordinací pohybu. Výsledkem je plynulý, přesný a bezpečný let, který končí elegantním přistáním na zvoleném místě.

Systém přiblížení k cíli

Shodnost principu letu klouzavých padáků a letadel je důvodem, že i parašutisté používají stejný způsob závěrečného přistání jako piloti. Vycházíme z tzv. létání po okruhu, kde se letadlo přibližuje k cíli postupnými 90° zatáčkami.

Z výchozího bodu, který je vzdálen asi 100 m bočně od místa přistání ve výšce asi 300 m, letíme po větru až do bodu 3. zatáčky. Tady se otočíme o 90° směrem k bodu přistání a bokem na vítr letíme do bodu finální 4. zatáčky. Znovu otočíme o 90° směrem k bodu přistání, čímž bychom se měli dostat přesně do směru přistání - nyní již ve směru proti větru. Vzdálenost 3. zatáčky od výchozího bodu budeme zkracovat s rostoucí silou přízemního větru při zachování konstantní výšky výchozího bodu.

Ze začátku se ti asi nebude dařit přistát tam, kde by sis přál, ale to tě nesmí odradit a musíš se trpělivě učit odhadovat vzdálenosti, sílu větru, výšku nad terénem a dle těchto parametrů řídit let svého padáku - vše je pouze otázka cviku a jistě i ty budeš brzy přistávat na tebou zvoleném místě.